Můj přístup

Metafora světa za slovy je živým symbolem, který pro každého z vás může odhalovat jiná tajemství duše. Je to přístup, který se zakládá více na bohatosti intuitivního náhledu než na přesnosti racionálního myšlení.

Budeme společně sdílet obrazy a emoce, nebudeme spekulovat o významech slov a pojmů. Tak se může svět za slovy vyjevit jednomu v podobě rajské zahrady, kde život plyne v přirozenosti, dalšímu jako medová plástev, sytící potřebu hojnosti, nebo třeba žhavé jádro vlastní osobnosti, zdroj tolik potřebné energie.

Více než tělesná krása či rozumové úvahy přijde do popředí síla duše, obrazná imaginace a prohloubené prožívání citů. Hledáte-li přesto skryté významy slov, pak vězte, že někdo popisuje tuto oblast jako vnitřní svět, nebo implicitní náboženství, či mundus imaginalis, svět kreativní imaginace.

Co jsou systemické konstelace

Konstelace je sebepoznávací metoda, která vychází z principů psychologie C. G. Junga, tj. že i obrazové a imaginativní složky našich osobností mohou sdělovat hluboké a podstatné záležitosti našich životů. Systemické konstelace nám pomáhají uvědomit si, že vše v našem životě je spolu provázané.

Systemický přístup odkazuje na vnímání systému. Takovým systémem lidského jedince může být např. původní či současná rodina (rodiče, prarodiče, děti, včetně těch nenarozených, další příbuzní), pracovní prostředí (nadřízení, podřízení, spolupracovníci), ale také abstraktní ideje a vztah jedince k nim (životní poslání, životní povolání, finanční zajištění, zdroje síly apod.), systém našeho vlastního těla (pohybový systém, nervový systém, jednotlivé orgány) či jakýkoliv jiný celek.

Všechny tyto prvky se více či méně funkčně ovlivňují, spolupůsobí na sebe navzájem. A změna jediného prvku radikálně proměňuje celek. Vždy, když uvažujeme o osobnostním rozvoji, si musíme být vědomi mnohem složitějších souvislostí a kontextů, do nichž v roli aktivních aktérů vstupujeme. A navíc tyto celky jsou a zůstanou pro nás vždy částečně neznámé a tajuplné.

Spirituální výchova

Spiritualita se odráží v mnoha směrech, přirozená dětská spiritualita je charakterizována pocitem údivu a fascinací, schopností hrát si a zapojit se do činností s použitím fantazie, dále se vyznačuje povědomím o současných zkušenostech a emocích a instinktem, kdy dítě pozná, že věci nejsou tak, jak by měly být, nebo když nebyla řečena pravda. Toto a ještě o dost víc znamená spiritualita.

O konstelacích se mnou